Václav Postránecký

Připojujeme se s velkým zármutkem ke kondolencím rodině. Pan Postránecký byl a bude v našich vzpomínkách člověk, který byl nesmírně laskavý, veselý, pokorný. Jeho humor a dobrá nálada byla nakažlivá.  Bylo nám ctí se s ním osobně potkat a užít si s ním velmi příjemné okamžiky.

Pane Václave, děkujeme...

Pane Postránecký, jak se Vám u nás kreslilo a jak na Vás působila atmosféra na kurzu?

„Pocity při tomhle kurzu nádherně gradují. Zkraje bylo nejpotěšlivější, že ani kresby ostatních nebyly žádná velká sláva. Když se jim začalo více dařit, zaznamenal jsem i já určité pokroky. Zajímal mě především podíl pravé hemisféry na konečných výsledcích. Ten se nakonec bezpečně projevil u všech zúčastněných a přinesl nám všem báječný společný zážitek.“

Měl jste předešlé zkušenosti s kresbou nebo jste, tak jako většina našich klientů nepopsaný list?

„Úplně nepopsaný list jsem nebyl, ale až tady jsem se dozvěděl, že mé dosavadní kreslení probíhalo v diktatuře levé hemisféry.“

Pevně věřím, že se svou kresbou před kurzem a hlavně po kurzu:-) rád pochlubíte. Jak reagovala vaše rodina, přátelé, kolegové na Vaši (mimochodem velmi podařenou) kresbu Sophie Loren?

„Všichni byli naprosto nadšeni, i když jsem nemohl přehlédnout zárodky obav, abych se teď ještě nezačal učit hrát třeba na violu da gambu.“

Jaké jsou vaše pocity teď, s odstupem času? Co vám kurz kromě kresby přinesl?

„Zcela se naplnil citát, ani už nevím koho, že my lidé ani nevíme, že víme víc, než víme.“

Doporučil byste kurz Vašim kolegům, přátelům, rodině….. a proč?

„Řekl bych jim: zkuste se překvapit něčím, co byste od sebe ani ve snu nečekali.“

Všechny vás zdraví
Václav Postránecký