Hudba je řečí pro tento svět, právě ona je jazykem srozumitelným tam, kde už srozumitelnost neočekáváme. Právě ona je objevitelkou schopností, které jsme už zapomněli. /Jiří Pilka/
Je to tak, hudba a zpěv člověka provází odedávna. Zpěvem lidé odjakživa vyjadřovali to, co prožívali, ať už to byla radost nebo smutek. Vždyť lidský hlas dokáže autenticky zachytit i ty nejjemnější odstíny našich emocí. Zpěv je proto přirozený a původní nástroj člověka, který má nejblíže k naší duši.
Když francouzský lékař a ušní specialista Alfred Tomatis zpracovával teorii slyšení, zjistil, že sluchový aparát má tři funkce – udržovat orientaci a rovnováhu těla, zajišťovat schopnost slyšení a dodávat lidskému organismu energii, což se děje drážděním vláskových buněk ve vnitřním uchu. Tomatis zjistil, že některé zvuky energeticky nabíjí, zatímco jiné vybíjí (nejlepšího „nabíjecího“ efektu dosáhl s nahrávkami gregoriánských chorálů a Mozartovy hudby). Není tedy pochyb, že hudba na nás může mít i silný léčivý účinek. Na základě rezonance, stavby a činnosti orgánů v těle člověka může pomocí zpěvu dojít k působení hudby až do nitra orgánů a tím je ovlivnit.
Jak je to se zpěvem a s mozkovými hemisférami? Bylo zjištěno, že zatímco při verbálním projevu se aktivuje hemisféra levá, při zpěvu se člověk více soustředí na melodii písně, než na slova textu, aktivuje se tedy hemisféra pravá. Hudbu tedy vnímáme hemisférou, která řídí všechny procesy umělecké povahy a vyšší emotivity, která je centrem imaginace a celostního myšlení a intuice.
Mnoho lidí v naší kultuře dává před vlastním zpěvem přednost reprodukované hudbě a často vůbec netuší, jak velice tím sami sebe ochuzují. Navzdory popularitě pořadů typu Superstar nebo večírků s karaoke o sobě většina lidí tvrdí, že zpívat neumí. Často bývá důvodem nějaká negativní zkušenost, například ze školy. Kdo se ale odváží své obavy překonat, bývá často překvapen nejen zvukem vlastního hlasu, ale hlavně silou emočního prožitku při zpívání. Hudba, kterou jsme schopni sami vytvářet, je totiž mnohem silnější, než jakákoliv reprodukovaná, protože je naší osobním výrazem a prostředkem komunikace s okolím. Zpěvem se spojujete s vaším bytostným já, přímo s vaší duší. Jak říkají původní obyvatelé Afričané, jen ty sám můžeš vyzpívat svůj životní příběh. A také říkají: Umíš mluvíš? Pak můžeš i zpívat!
Vezměme si příklad z jejich spontaneity a pojďme zkusit společně nalézt váš hlas. Hlas každého člověka má jedinečnou barvu, proto bývá přirovnáván k našemu podpisu. Možná spolu s ním objevíte ve vašem hlasu i vašeho nejbližšího životního spojence:-)
A ještě komentáře od účastnice a účastníka kurzu. Se svolením uveřejňujeme i jméno:
"Dobrý den,
ráda bych Vám poděkovala za to, že plníte lidem sny a ukazujete jim jejich lepší stránku. Na kurzech vídám často účastníky, co si nevěří a tak trochu ani tomu, že by se to mohlo po kurzu zlepšit, což je škoda. O co větší je pak jejich překvapení a radost ze sebe sama, když zjistí, že jim to vlastně jde. Nakonec tedy ani nebývá důležitá technika a výsledek, ale ten proces přeměny nás účastníků během kurzu. Je to náročná práce nás tím provést, a proto si toho vážím a děkuji Vám za to."
Přeji Serafinu plné kurzy a mnoho spokojených tváří na jejich konci.
Spokojená účastnice kurzů malování a zpívání:)
Veronika Sýkorová
Dobrý den.
Dovolte mi ještě jednou touto cestou poděkovat Serafinu, úžasné Lektorce a skvělým kolegům za velmi příjemné prožití víkendu při kurzu zpěvu.
Pod skvělým vedením úžasné Marie se mi podařilo trochu setřást ostych, pochytit něco ze základů zpěvu, okoukat něco od báječných „spolužáků“ a zjistit, že opravdu si člověk musí zpívat, aby mu bylo na světě líp????
Díky moc a třeba brzy nashle…
Aleš Hlavnička